Oběti dopravních nehod s dětmi: Nejčastěji malí školáci a teenageři

Dítě na silnici
Dítě na silnici

Každý den zemře při dopravních nehodách na celém světě zhruba pět stovek dětí. Evropské silnice patří sice k těm nejbezpečnějším, přesto se ani našim cestám nehody, při kterých umírají děti, nevyhýbají. Kdybychom se ale my dospělí chovali zodpovědněji, pak by tato kolonka mohla být prázdná.

Malí školáci a teenageři jsou nejčastějšími obětmi dopravních nehod dětí. Denně jich na celém světě zemře kolem 500, a proto se Světová zdravotnická organizace v letošním Týdnu bezpečnosti silničního provozu zaměřila právě na bezbranné účastníky silničního provozu. Jak totiž potvrzuje i pohled do našich statistik nehodovosti, je to hlavně o nás dospělých. Tři z pěti zabitých dětí při letošních nehodách doplatily na špatný příklad.

Jen pár kilometrů z jedné vesnice do druhé jel předposlední únorovou sobotu na Přerovsku tatínek se svou sedmiletou dcerou. Použití bezpečnostních pásů považoval zřejmě za zbytečné možná i proto, že měl v krvi dvě promile alkoholu. Do cíle nedojel, dostal smyk a narazil do sloupu. Nepřipoutané děvčátko sedící na místě spolujezdce zemřelo.

Pomníček na místě nehody

„Děti jsou odkázány na chování řidiče a spolujezdců dospělých, nemůžou samy se chránit,“ varuje docentka Veronika Benešová, specialistka na dětské úrazy. Základem je podle ní rodičovská odpovědnost, přestože – jak potvrzuje i tato mladá maminka tří malých dětí – v autě občas vyžaduje velkou dávku trpělivosti: „Stává se mi u té nejmladší, že se mi i sama odpoutává během jízdy. Manžel to řeší tak, že prostě zastaví a dokud nejsou děti připoutané, tak se nejde.“

Čtěte také

Tyhle děti určitě ani v dospělosti bez pásů v autě nepojedou, budou pro ně samozřejmostí. A v tom je podle ředitelky české kanceláře Světové zdravotnické organizace Aleny Šteflové síla dobrého příkladu: „Žádné technické řešení nám nepomůže. Respekt každého k tomu dalšímu účastníkovi je ta moje vlastní ochrana, ale zároveň si musím být vědom odpovědnosti za ty druhé.“ Právě ta ale menším dětem chybí. Už ve školce se sice učí přecházet silnici, a že na červenou se stojí, ale zatím neví proč. „Nechápou dopad toho, co se stane, když to zanedbají, nebo když se nechovají podle pravidel. A za druhé, jejich pozornost se rozptýlí jakýmkoliv jiným podnětem,“ dodává Alena Šteflová.

Desetileté děti si to ale už umí dát dohromady, jenže se zase pozorně rozhlížejí kolem sebe a vidí, co děláme. Takhle před nedávnem popisovaly svou zkušenost častolovické děti:
„Mají tam třeba pět metrů od sebe přechod, a přesto přecházejí normálně přes hlavní silnici.“
„Tak třeba dospělí přecházejí na křižovatce, kde se to nesmí, v zatáčce ještě taky.“
„Nedávaj přednost chodcům.“
A i proto je pak pubertální období vzdoru kritické i na silnicích. Proč dodržovat pravidla, když je i dospělí nerespektují?

Čtěte také

Podle Romana Budského z Týmu silniční bezpečnosti jsou teenageři na silnicích až 10krát ohroženější než ostatní děti: „Na tuto skupinu je potřeba působit především pomocí emocí. Donutit je, aby se zamysleli nad tím, že závažná dopravní nehoda, to není finále nějakého špatného úkonu, ale to je většinou začátek velice nepříjemného příběhu, do kterého jsou zapojeny desítky dalších osob.“

Na vlastní kůži to teď prožívají spolužáci 14-tileté dívky z Přerovska, která minulý čtvrtek zemřela coby spolujezdkyně na motocyklu. Určitě ale už teď všichni vědí, že bez přilby se nejezdí a auto, odbočující vlevo nepředjíždí.