Dítě není dospělý
Zamysleli jste se někdy nad tím jak asi dítě vnímá provoz na silnicích? Jak vyhodnotí jeho nebezpečnost a možná rizika? A dokážou děti vůbec pochopit pravidla, která jsme vymysleli my, dospělí? To jsou otázky, které si asi kladou nejen rodiče, ale i zodpovědní řidiči a vůbec všichni účastníci provozu.
Na jednu stranu dětem necháváme často volnost aby se rozvíjely, ale zároveň je od mala vedeme k dodržování určitých pravidel. Nejinak by tomu mělo být pokud jde o pravidla silničního provozu. S vysvětlováním bychom měli začít už v útlém věku tak, aby se děti mohly co nejdřív a co nelépe přizpůsobit.
"V ranném údobí se děti učí napodobováním. Dělají to, co dělají rodiče. Osobní příklad je velmi důležitý, protože dítě absorbuje jako houba nejen klady, ale i zápory," vysvětluje psycholožka Lenka Čadová.
Pojďme se teď podívat na jakousi dopravní výchovu podrobněji, tedy odstupňovanou podle stáří dítěte.
"Tříleté nebo čtyřleté dítě není plně odpovědné za své chování, ještě nemá vybudované svědomí a nedokáže domyslet důsledky a dopady svého chování. Tyto děti se chovají účelově s tím, že udělají to, co si myslí, že udělá mamince nebo tatínkovi radost. Šestileté dítě už ovšem cenzuruje své chování, předpokládá možné důsledky a je zodpovědnější, i když ještě ne v plném rozsahu."
Jak už jste slyšeli, rodičovský příklad táhne ze všeho nejvíc, zejména u malých dětí. O těch se dokonce lidově říká, že se opičí.
"V počátcích života dítěte jej poučujeme, co mají a nemají dělat, protože se stane to a to. Seznamujeme je s možnými důsledky, variantami, ať už pozitivními nebo negativními. To je pro dítě ovšem příliš abstraktní, proto by to vždy mělo být živé nebo formou hry, ať už na dětském hřišti nebo ve skutečném životě. Děti by měly vidět, jak to v realitě vypadá."
Samozřejmě mu nebudeme pouštět filmy nebo ho vodit na místa, kde by mohlo vidět krvavé mrtvoly v rozbitých vracích, ale když například uvidíme malou dopravní nehodu - tzv. ťukanec - můžeme dítěti v klidu ukázat co se na silnicích může přihodit a povědět mu proč se musí pravidla dodržovat. Rozhodně bychom ale neměli sklouznout k přílišnému strašení, aby pak nebylo příliš vystresované nebo bojácné.
A ještě jedna velmi důležitá věc, na kterou by jak rodiče tak řidiči neměli nikdy zapomínat. Prioritou každého dítěte je totiž hra. A právě ta velmi často vede ke zbytečným dopravním nehodám.
"To, že se dítě zapomene, nemusí být dáno jenom roztěkaností, ale prostě tím, že dítě se soustředí na hru a v tu chvíli je potlačeno riziko, které s sebou nese silniční provoz. Na to bychom jako řidiči neměli nikdy zapomínat," připomíná Lenka Čadová.
