NHL mi asi nebyla souzená, vzpomíná na svou kariéru hokejový agent Vůjtek

Vladimíre, jak vzpomínáte na zámořské setkání s Martinem Procházkou v Atlantě?

Čtěte také

Trenér Prospal: Koučovat národní tým by se mi líbilo, ale teď se těším na angažmá v AHL

Bylo to dva roky po mistrovství světa, říkali nám, že nás s Martinem sledovali, že jsme hráli super. A my přijeli do kempu a já hrál levé křídlo a Martin pravé. Přitom jsem ani jednou levé křídlo nehral, a Martin ani jednou pravé. Měli jsme tam trenéra, který nechápal technický hokej, když jsem jel s pukem, tak ani nemůžu říct, co na mě řval. Takže jsme tam s Martinem strávili asi dva měsíce, bylo to zábavné hlavně mimo led, ale na ledě jsme toho moc neodehráli.

Byl jste považovaný za jednoho z nejtalentovanějších hráčů své generace, ale v NHL jste se dostal ke 110 zápasů. Proč to v NHL nedopadlo lépe?

NHL mi asi nebyla souzená, bylo tam spousta momentů, kdy šance byla. Asi velkou jsem měl v Edmontonu, kde se to shodou okolností nepovedlo. Asi největší šance, kterou jsem měl, byla před olympiádou v Tampě, splnili to, co řekli, hrál jsem celou přípravu v první pětce, která mi vyšla. Poslední přípravný zápas jsme hráli v Detroidu, po obědě jsem si šel lehnout a nechal jsem zapnutou klimošku.

Za hodinu jsem se vzbudil, měl jsem ledové ucho, přijeli jsme do Tampy, na druhý den horečky. První zápas začínal za dva dny, manažer říkal, že je to první zápas sezony, plná hala přijde, ať hraju. Dva zápasy jsem se protrápil, pak mě začalo bolet na hrudníku, pět měsíců nevěděli, co mi je… Pak mi jeden doktor řekl, že mám virus a že si musím dát deset až 12 měsíců volno a že to odejde z těla samo. Musel jsem sezonu ukončit před Naganem.

V juniorce jste odešel poprvé do Ameriky?

Bylo to hned po revoluci, přijel manažer týmu Tri City, já hrál za Vítkovice, a tak je oslovil, jestli by mě nepustili. Bylo to velké rozhodování, řešil jsem to s rodinou, shodli jsme se na tom, že i kdyby to hokejově nevyšlo, tak je to do života bonus. Dohodli jsme se s Frantou Černíkem, který mě s prezidentem klubu pustil. Musím říct, že to byly jedny z nejkrásnějších dva a půl roku života, co jsem tam zažil v Tri City, bylo to úžasné.

Čtěte také

Reprezentační kustod Zdeněk Šmíd: Na mistrovství světa jsme jeli i čtyřicet hodin bez spánku

Pak jste zažil výbornou hokejovou kariéru. Jak se následně stalo, že jste se z pozice hokejisty stal hokejovým agentem? Měl v tom prsty Jaromír Henyš, protože v agentuře, kterou založil, dnes pracujete?

Přesně tak, Míra v tom měl prsty. Když jsem skončil kariéru, tak za mnou přijel, že se mnou potřebuje mluvit, říkal – tak jsem přemýšlel, budeš pro mě dělat agenta. Dlouho jsem se nerozmýšlel, chtěl jsem u hokeje zůstat. Míra byl super člověk a strašně mě mrzí, že odešel tak brzo a že tady s námi už není. Michal Sivek z agentury dělal spíše mladé hráče, já jsem spíš dělal hotové hráče, Evropu, zahraničí, Rusko. Poté, co Míra odešel, tak jsme si se Sívou říkali, co dál, tak jsme to zkusili a v podstatě jsme nějakým způsobem pokračovali v jeho práci.

Může si hokejový agent vzít přes prázdniny dovolenou?

Nejvíc práce máme od Vánoc do prázdnin, do konce června, kdy se dělají nové kontrakty a shání se hráčům práce.

Může vám hokejista zavolat kdykoliv?

Samozřejmě, že může kdykoliv, kluci ví, že když je nějaký problém, tak se na nás můžou obrátit. I v noci se děly telefonáty, když se řešila Amerika, tak je tam jiný časový posun. Ale na noc vypínáme telefony, není nic tak hrozného, co by se nevyřešilo. V Americe máme partnera, takže kdyby se něco dělo, tak mohou zavolat jemu.

S čím nejčastěji se na vás hokejisté obracejí?

Více méně je to většinou o hokeji, když hráči mají problém, něco nefunguje a potřebují si popovídat. Řeší se všechno možné, doktoři, když se něco stane, víza pro rodiny, jakýkoli problém kluci mají, tak se na nás mohou obrátit.

Čistá hra|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock