Trenér Prospal: Koučovat národní tým by se mi líbilo, ale teď se těším na angažmá v AHL

Další zvučné jméno v Čisté hře Martina Procházky. V úterní hokejové talkshow zavzpomínal na úspěšnou kariéru, ale i smolné okamžiky bývalý útočník a nyní trenér v AHL Václav Prospal. Dvojnásobný světový šampion se těší, že v Rochesteru povede dvojici českých hráčů a také přiznal, že se nevzdává snu zaútočit na Stanley Cup v roli trenéra. Jak Prospal dopadl v hokejovém dotazníku, který připravili Martin Procházka a Filip Šedivý? Užijte si celý rozhovor. 

Václave, vaší poslední trenérskou štací v Česku bylo působení v Českých Budějovicích. Co jste dělal poslední dva roky?

Z hokejového pohledu jsem sledoval dění, protože hokej je pro mě dennodenní zábava a láska. Po poslední sezoně v Budějovicích jsem se potřeboval dát i mentálně a zdravotně do pořádku. Zaplaťpánbůh, že nikoho nepouštěli na zimní stadion, protože jsem sedával i na barové židličce, protože jsem musel na operaci s kolenem. Nebylo to nic příjemného, protože jsem musel během zápasu sedět na střídačce na barové židli.

Poslední dva roky jsem sledoval hokej, minulý rok už jsem jezdil po stážích. Detailně jsem sledoval NHL i českou extraligu. Tady mě zajímá hlavně Motor České Budějovice, protože Motor pro mě bude vždy srdcová záležitost. Vyrůstal jsem tady a do osmnácti let tady hrál hokej. Vždy chci alespoň vidět jejich výsledky, ale snažím se zápasy sledovat i naživo. Ve Spojených státech amerických mám na výběr ze sledování velkého počtu zápasů. Zajímá mě i AHL a kluci, které jsem dřív vedl.

Sledoval jste i český národní tým?

Nechci se nikoho dotknout, ale první rok se hrál velmi pomalý hokej, druhý rok se hrál také pomalý hokej. Je tam málo forčekinku, hodně couvání. Je to styl hry, který mi není vlastní ani jako hráči, ani jako trenérovi. První rok pod Jalonenem se udělala medaile, takže nikdo nic moc neříkal. Jen Josef Jandač řekl, že půjde radši sekat zahradu, než aby se na to díval. Letos se mistrovství světa nepovedlo. Sledoval jsem to, ale hokej se mi nelíbil. Určitě se mi ale líbilo jak hráči mluvili o trenérovi jako o člověku. 

V jakých klubech jste v zámoří působil během stáží?

To si nechám pro sebe. Každopádně jsem využíval kontaktů s bývalými spoluhráči a také trenéry, kteří mě dřív vedli. Teď v Českých Budějovicích jsem se bavil s Alešem Kotalíkem a probírali jsme kolik našich spoluhráčů je nyní ve vysokých pozicích v organizacích v NHL.

Práce v AHL

Nyní budete působit v AHL na farmě Buffala v týmu Rochester Americans. Potěšilo vás, že je o vaše služby takový zájem, že jste ani moc dlouho o nabídce neváhal?

Pár dní jsem z toho měl hlavu jak balon, protože na jaře jsem zhruba po 20 měsících začal zase pracovat s týmem. Šlo o čtrnáctileté kluky, kterým jsem slíbil, že je budu připravovat. Zároveň věděli o tom, že pokud by přišla kvalitní nabídka, tak bych jí určitě zvažoval. Nabídka přišla jako blesk z čistého nebe a je to pro mě pocta. Na trénování se moc těším a bude to obrovský posun dopředu.

Jak se soutěž AHL za zhruba 25 let, kdy jste tam působil v roli hráče, změnila?

Na to všechno přijdu. Myslím si, že mě čeká hodně cestování autobusem. Čeká mě spoustu mladých hráčů, kteří se chtějí prokousat z farmy do NHL. Dennodenní prací budu pomáhat mladým klukům k tomu, aby se z nich stali mladí chlapi. 

Když sleduji zápasy Rochesteru z minulé sezony, tak je tam vidět hodně kluků, co umí nahrát a mají přehled. Hráči už chápou, že se jako jednotlivec proti pětici neprosadí. Dřív než by mu to vysvětlil trenér, tak by za ním možná přišli i spoluhráči. Doba, kdy to vzal jeden hokejista za bránou a chtěl projet mezi čtyřmi hráči, už je pryč. 

V Rochesteru budete trénovat Jiřího Kulicha, možná i Lukáše Rouska. Jak se na to těšíte?

Vždy je pěkné, když můžete po straně prohodit pár českých vět. Máme specifickou řeč, specifickou srandu, což je fajn. Samozřejmě to nesmí být moc na oko, aby to těm Amíkům a Kanaďanům nezačalo vadit. Lukáš má za sebou výbornou sezonu, vyhrál i produktivitu toho týmu. Navíc se mu povedla i premiéra v NHL. Po operaci kolena se vrátil skvěle a udělal si jméno. Podle mě může mít šanci se do A-týmu Sabres prosadit už během tréninkového kempu, i protože je tam teď hodně zraněných hráčů. 

Čtěte také

Budete pracovat i s Jirkou Kulichem tak, aby nic neuspěchal a posouval se postupnými kroky?

Důležitý je, aby Jirka pracoval v Rochesteru pro tým, stejně tak jako hrál v play-off a na konci sezony. Musí si věřit a myslím si, že pro něj bude hrát to, že měl vysokou pozici v draftu. Týmy moc dobře ví, co pro jejich vývoj bude nejlepší. Jirkova nejlepší odpověď bylo  play-off. Má našlápnuto ke skvělým zítřkům a on ví, co chce. Pokud mu můžu nějak poradit, tak to určitě udělám. Jde jen o správné načasování šance a pak to snad chytí za pačesy. Kulich i Rousek jsou velkým příslibem pro český hokej. 

Sen o Stanley Cupu

Má Václav Prospal nějaký trenérský vzor?

Nejde se upnout na jednoho trenéra, který vás vedl, a říct si: jee, takový bych chtěl být. Když si to ale vezmeš, tak Tortorella vyhrál na farmě, vyhrál NHL, dvakrát se stal nejlepším trenérem roku v NHL. V Columbusu udělal skvělou práci s mladými hráči, on je skvělý učitel. Samozřejmě si vezmeš dobré i špatné od dalších trenérů, ale ten cit a rozhodování se v určitých situacích musíš mít sám v sobě. To nejde bezhlavě kopírovat. Dnes chtějí kluci informace o tom, proč a jak to dělají. Pokud to nedostanou, tak velmi rychle přijdou na to, že o tom trenér moc neví. 

O start na olympijských hrách v Naganu 1998 vás připravilo nešťastné zranění kotníku z NHL. Z Tampy Bay jste odešel rok před tím, než vyhrála Stanley Cup. Nepřijdete si tak trochu jako smolař?

Bohužel to tak asi mělo být. Začnu Tampou, kde jsem se nedohodl na smlouvě. V 28 letech jsem se stal volným hráčem po sezoně, kdy jsem měl nejvíc bodů v celé kariéře. Přišla skvělá nabídka a já ji akceptoval. Tampa pak vyhrála titul, klukům jsem to přál, ale bylo to hořkosladké. V našem sportu pokud vyhraješ Stanley Cup, tak na tebe koukají jako na vítěze.

Co se stalo před Naganem, byla asi součást procesu. Vážil jsem si toho, že si mě pan Hlinka vybral mezi prvními osmi hráči, ale nikdy se mi tam nepodařilo odcestovat. Nikdy nevíš, jestli by se tam vyhrálo, kdybych tam byl. Jako smolař si nepřipadám, prostě to tak mělo být. Nagano je jeden z největších úspěchů českého hokeje, Hašan si stál na hlavě, potřeboval jsi kluky, kteří dají gól ve správný moment a uhrálo se to od defenzivy. Mrzí mě, že jsem o to přišel tak banálním způsobem, ale i zranění jsou součástí našeho sportu.

Máte v hlavě myšlenku, že vyhrajete Stanley Cup v roli trenéra?

Neřekl jsem ani stáže, tak neřeknu ani sen. Pořád to ve mně dřímá. Jednou jsem tomu byl blízko, tak bych se k tomu chtěl přiblížit znovu. Žádnou trofej není lehké vyhrát. Když už se dostaneš do finále, měl bys ho vyhrát a užít si tu chvíli, protože nikdy nevíš, jestli se to bude opakovat.

Neláká tě trénovat národní tým?

Samozřejmě ano. Líbilo se mi, jak reagoval Radim Rulík, když se ho zeptali, zda by ho nelákalo trénovat národní tým a on řekl, že je to obrovská pocta. Pro kouče v dané zemi by to mělo být nejvíc. Pořád si myslím, že hokej je v naší zemi populárnější než fotbal. Kouč národního týmu je obrovsky sledovaná role a pro člověka je to určité vyznamenání jedince i jeho realizačního týmu. Lákalo by mě to, ale nyní se těším na dennodenní práci v klubu.

Jinak bych se tomu určitě nebránil. U reprezentačního týmu jsem měl možnost tam být jako asistent pod Pepou Jandačem. Viděl jsem, jak se pracuje na této úrovni a jsem za tu zkušenost moc rád. Třeba nabídka někdy v budoucnu přijde. 

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport
Spustit audio

Související