Válka v Gaze ohrožuje izraelský turismus. Chrám Božího hrobu je i na Velikonoce skoro prázdný
Zástupy poutníků v chrámu Božího hrobu se letos nekonají. Jindy přitom nebývá v Jeruzalémě o Velikonocích k hnutí. Válka v Gaze si vybírá daň i v turistickém ruchu v celém Izraeli a na palestinských územích. Některé světové aerolinky sice postupně obnovují své lety na letiště do Tel Avivu, ale návštěvníci se stále nehrnou. Izrael zaznamenal meziroční pokles turismu o 80 až 90 %.
Uvnitř chrámu Božího hrobu se teď mísí zvuky bohoslužeb s hlomozem stavebních prací, které se tu částečně provádějí. Vedle ikony je přepravka s pytli cementu a celkově je uvnitř skoro víc dělníků než návštěvníků a věřících.
Na prostranství před chrámem Božího hrobu v Jeruzalémě bývaly každé Velikonoce obrovské tlačenice. Policie tu musela usměrňovat dav pomocí přenosných kovových zábradlí a dovnitř pouštěla lidi jen po menších skupinkách. Letos je ale situace úplně jiná.
„Tohle nejsou Velikonoce, jak bývají. Nikdo tu není. Je to tu jako za covidu, pamatujete? Všechno je zavřené. Do země přiletělo jen pár turistů,“ konstatuje Abú Sultán, který má hned vedle chrámu obchůdek s křesťanskými proprietami – křížky, kadidlem, svíčkami.
Sám je sice muslim, ale byznys je byznys. Teď ovšem tedy spíš není: „Od roku 2020 to nestojí za nic. Po covidu se začali turisté trochu vracet, ale nebylo to jako dřív. A teď přišla válka a jsme zase na nule. Podívejte, tohle jsou křesťanští Arabové z Nazaretu. Jsou tu jen oni, z ciziny nikdo.“
Válka je ještě horší než covid
Řadou let bez turistů strádá celé jeruzalémské Staré město. „V tuhle dobu bychom za normálních okolností měli beznadějně plno až do května. Letos ale nemáme žádné rezervace. Nevíme, kam tohle dospěje,“ stýská si Ranja.
Čtěte také
Pochází z rodiny Dadžání, která už tři čtvrtě století vede slavný hotel New Imperial hned za Jaffskou branou. Stojí tu 140 let a v roce 1898 tu přespával i německý císař Vilém při své návštěvě Palestiny. Kvůli císaři tehdy zbourali i kus hradeb, aby mohl přijet do hotelu s velkou eskortou. Teď ale ani slavné místo nikoho nepřitáhlo.
„Nevím, jestli máme zase zavřít. Měli jsme hotel zavřený čtyři měsíce, od října loňského roku. Na začátku března jsme otevřeli a doufali, že se to trošku rozhýbe. Ale nic. Ani aerolinky moc letů neobnovily,“ krčí rameny Ranja.
Válka v Gaze je podle ní ohledně nejistoty snad ještě horší, než byla covidová omezení: „V době covidu jsme aspoň věděli, kdy budeme moci otevřít, teď ale nevíme vůbec nic. Tehdy vláda trošku pomohla, teď ne. Když půjdete do Starého města, uvidíte, že má otevřeno tak jeden obchůdek ze čtyř.“
Není pro koho vařit
A má pravdu, spousta obchodů ve Starém městě je zavřená. V uličkách je slyšet hlavně arabština, trošku hebrejština a jen opravdu málokdy se objeví nějaký cizinec.
Amír má malou restauraci, která jindy bývá obsazená turisty skoro pořád. Teď stojí na chodníku několik prázdných stolů se židličkami. Amír říká, že mi skoro nemá co nabídnout. Kdyby totiž nakoupil suroviny, všechno by se mu zkazilo. Není, kdo by tu jedl.
Krize a útěk turistů se v Jeruzalémě čas od času opakují. V posledních letech jich ale bylo na místní trošku moc.
Související
-
Palestinci jsou v Izraeli lidé druhé kategorie. Kolik jich ještě musí zemřít? zlobí se Mahmúd
Mahmúd provozuje knihkupectví kousek od Damašské brány a mluví o sobě jako o „hlasu umlčovaných“. Jaká je jeho palestinská verze příběhu izraelsko-palestinského konfliktu?
-
„Střílí po nás, buldozery a pilami ničí naše olivovníky,“ zlobí se Palestinci na židovské osadníky
Vesničané na Západním břehu Jordánu říkají, že porazit olivový strom je horší, než zabít Palestince. Židovští osadníci to vědí a zelený symbol Palestiny je jim trnem v oku.
-
Do izraelského Sderotu se vrátili obyvatelé. ‚V noci je to trochu děsivé,‘ popisují
Desítky tisíc obyvatel postižené oblasti trávili bezmála půl roku v provizorních bydleních po celém Izraeli.
