V Afghánistánu mám tři další děti. Bojím se o ně, říká muž, kterého evakuovala česká armáda

„Bylo to opravdu těžké. Dvakrát se nám to nepovedlo, ale až napotřetí, když česká armáda otevřela jiný gate. V Afghánistánu zůstaly další mé tři děti, dva synové a dcera. Bojím se o jejich bezpečnost, takže se je snažíme dostat sem do Česka,“ říká jeden ze zachráněných Afghánců.

Své příjmení nechce z bezpečnostních důvodů zveřejňovat. Byla jednou z posledních, kterou česká armáda evakuovala.

Čtěte také

Poslanec ANO Růžička: Není tlumočník jako tlumočník. Ve vyhodnocení, komu pomoci, bych byl obezřetný

Teď se je snaží u nás ubytovat Správa uprchlických zařízení, ale podle oslovených neziskových organizací se dost nesnaží.

Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek říká, že efektivnější by bylo, kdyby se stát v této věci obrátil i na neziskové organizace, které umějí lépe pracovat v terénu a jsou více provázané s místní komunitou.

„Je potřeba se spolehnout na místní aktéry, oběhnout místní firmy, pobavit se s městy tam, kde ti lidé žijí, jestli by nebylo možné se tam ucházet třeba o sociální bydlení. Státní integrační program funguje docela dobře v tom, že umožňuje nabídnout kauci na nájemní bydlení u všech státem uznaných azylantů nebo držitelů doplňkové ochrany.“

Čtěte také

Ondřej Konrád: Předvolební liknavost a afghánští tlumočníci

„V minulosti jsme pro klienty pod smlouvou s ministerstvem vnitra sháněli dennodenně volné byty pro rodiny s dětmi nebo i pro jednotlivce v Praze a dalších městech. A docela se nám v tom dařilo. Takže moc nerozumím, proč si v současné době dělá ministerstvo vnitra vše v podstatě samo – a celkem pochopitelně jim to nejde,“ dodává Rozumek. 

Správa uprchlických zařízení MV (SUZ MV), která je od roku 2017 generálním poskytovatelem Státního integračního programu, ale namítá, že samozřejmě s neziskovými organizacemi, jako je například Člověk v tísni, Meta nebo právě OPU, spolupracuje, a to nejen při shánění bydlení, ale v rámci nejrůznějších prointegračních aktivit. Příkladem je třeba právě rodina pana Brahima.

„Zároveň má Státní integrační program síť svých vlastních kontaktních míst po celé republice a skrze své sociální pracovníky uprchlíkům poskytuje například poradenství, asistenci na úřadech, shání pro ně lékaře, mateřské školy, školy, pořádá kurzy nebo jim asistuje právě při hledání bydlení, aby se co nejlépe a nejrychleji integrovali do české společnosti,“ vysvětluje Jan Piroch, mluvčí SUZ MV.

Velké části afghánských tlumočníků a jejich rodinám se už podařilo najít bydlení, a to i díky oslovení veřejnosti a samospráv. Zbývající rodiny zatím bydlí v integračních azylových střediscích v Brně, Havířově a Ústí nad Labem, nebo v pobytových střediscích v Kostelci nad Orlicí a v Havířově. Cílem ovšem je, aby se co nejdříve přestěhovali do pronajatých bytů.

Co se s Afghánci dnes v Česku děje? Jak se zabydlují v nové zemi a co je pro ně nejtěžší? A jakým stát pomáhá s integrací do české společnosti? Na tyto a další otázky hledáme odpověď v pořadu Zaostřeno, kterým provádí autorka Iva Vokurková.