Únos novinářů

13. duben 2004

Světu, ve kterém žijeme, nelze porozumět bez informací. Většinou nás zajímá, zda jsou přesné, aktuální či objektivní. Jsou ale situace, kdy si uvědomujeme, že cenu informace neurčuje pouze její kvalita, ale také riziko spojené s jejím pořízením. 

To je případ informací o dění v současném Iráku. Od neděle nemáme spojení s naším kolegou Vítem Pohankou, který zřejmě společně s Michalem Kubalem a Petrem Klímou z České televize seděl v taxíku, který směřoval, ale nedorazil, do jordánského Ammánu.

Podle výpovědi iráckého taxikáře byli zadrženi neznámými ozbrojenci. Tento svědek incidentu také pro italskou televizi uvedl, že se únosci k našim novinářům chovali slušně.

Zprávy z Iráku hovoří o křehkém příměří po prudkých bojích a soudě podle série případů, kdy byli podobně zadrženi občané nejrůznějších zemí, se únosy stávají taktikou vzbouřenců.

Ti v některých případech unesené záhy propouštějí, v jiných kladou ultimáta ve snaze přimět země, které mají v Iráku vojáky, aby je stáhly. Novináři, kteří nám situaci kolem těchto únosů ještě před několika dny popisovali, jsou zřejmě nyní sami uneseni.

Místo toho, abychom je slyšeli a viděli hovořit v rádiu a televizi, se v médiích hovoří o nich. Z reportérů se stali našimi spoluobčany v tísni. Dokladem toho je, že navzdory rivalitě, která panuje mezi veřejnoprávní televizí a televizemi soukromými, informovala včera podrobně o tomto příběhu televize Nova hned v úvodu svých Televizních novin.

Lidé zadržovaní ozbrojenci nejsou konkurencí a starost o ně není starostí o to, aby od nich co nejrychleji opět přicházely informace. Postačí, když co nejrychleji přijde informace, že Vít Pohanka, Michal Kubal a Petr Klíma jsou v pořádku a nejlépe na cestě k domovu.

autor: iho
Spustit audio