Tunely mají svá rizika
Je čas zimních dovolených a zanedlouho přijdou také pololetní a jarní prázdniny. Spousta z nás tedy vyrazí do hor. Dnes ale nečekejte informace o sněhu nebo o tom, jak připevnit lyže na střechu auta. Dnes se totiž podíváme na jedno specifikum cesty do hor, zvlášť, pokud míříte na hory vyšší než jsou ty naše, a tou jsou tunely. Pokud pojedete třeba do Alp, máte téměř jistotu, že tunelem projedete. A jste si stoprocentně jistí, že víte, jak se chovat, když přijdou problémy?
V tunelech je většina z nás ve stresu a chováme se jinak než na normální silnici..
"Řidič řídí křečovitěji, ztrácí orientaci, když neví, na kterou světovou stranu jede, ale co je horší, naprosto přirozeně jede blíže středové přerušované čáry, protože se snaží jet co nejdále od stěn. To v obousměrných tunelech vede ke zvýšení rizika střetu protijedoucích vozidel. Snažíme se v současné době najít způsob, jak řidiče dostat blíže ke stěně, což znamená udělat ji atraktivnějí, například reflexními prvky," potvrzuje Pavel Přibyl z Dopravní fakulty ČVUT v Praze.
O tom, jak byste si představovali atraktivní stěnu, kolem které byste chtěli jet co nejblíž, můžete v klidu popřemýšlet. To ale není jediný problém. Dalším je známá agresivita, kterou ze silnice přenášíme do tunelů.
"Tunely jsou konstruovány na určitou rychlost. Já osobně jsem ve Strahovském tunelu naměřil u jednoho vozidla laserovou pistolí rychlost 130 km/h. A to je rychlost, která skutečně zabíjí."
Na obranu proti takovýmto lidem jsou do nových tunelů instalovány radary, které monitorují průměrnou rychlost během celé jízdy. Nejde tedy o zařízení na jednom místě. To se totiž časem vždy prozradí a rychle jedoucí hazardéři před ním zpravidla často prudce zpomalují, což je v tunelu nebezpečnější než pod širým nebem. Používané systémy tedy propočítají průměrnou rychlost a pokud je vyšší než povolená, přijde hříšníkovi fotografie s předvoláním k vyřešení přestupku. Že to funguje, si mohli vyzkoušet ti, kdo jezdí rychle na trase mezi pražským Strahovským a Zlíchovským tunelem.
"K našemu velkému překvapení klesla průměrná rychlost řidičů o 20 km/h, což je výrazný přínos ke snížení počtu nehod."
Osvědčené záležitosti se většinou rychle rozšiřují. Podobné systémy nás tedy čekají v každém z připravovaných, zatím rozestavěných, tunelů.
"Tunely nabývají na významu a bude se jich stavět stále víc. Jsou na dálnici D8, budou na celém pražském okruhu. Velmi zajímavý bude patrový tunel, který se staví u Suchdola, na který navazuje zhruba dvoukilometrový tunel Rybářka. V Brně se připravuje tunel Dobrovského. Opravdu vzniká hodně tunelů a důvodem je to, že dopravu chceme řídit efektivněji."
Efektivněji v tomto případě znamená rychleji a s nižší spotřebou pohonných hmot. Známým Strahovským tunelem projedete za dvě minuty. Pokud byste chtěli jet přes Strahovský kopec projedete podle studie Dopravní fakulty ČVÚT 100x více pohonných hmot.
Aniž bychom chtěli, jak se říká, "malovat čerta na zeď", je asi už zřejmé, že tunely, zvláště ty dlouhé a jednotubusové, jsou pro řidiče opravdu rizikovější než běžná silnice. Pokud nejste pošetilci, neměli byste do tunelu jezdit s malou zásobou paliva. I když tuto základní záležitost podcení opravdu jen málokdo, přesto může auto v tunelu zastavit, to když přijde porucha. Co pak?
"Musíme dostat vozidlo co nejvíce ke straně. V ideálním případě do odstavného prostoru. V takovém případě pracují automatické sekvence, kdy se na daný prostor zaměří automatická kamera a dispečer má přehled o situaci. Nemáme-li takovou možnost, pak po umístění výstražného trojúhelníku okamžitě hledáme pomoc. Známe případy, kdy ve Strahovském tunelu zastavilo vozidlo, jehož řidič pouze zavolal kamarádovi a čekal, až pro něj někdo za půl hodiny přijde a odtáhne ho." I ti nejchudší by proto podle Pavla Přibyla z Dopravní fakuty ČVUT měli zavolat odtahovou službu a nechat se odtáhnout alespoň před tunel, a tam případně počkat na známého s lanem.
A proč se tak důrazně doporučuje dostat se s nepojízdným autem co nejrychleji z tunelu? Abychom zbytečně neriskovali, že do vozu někdo narazí a ten začne hořet.
"Pokud dojde k požáru, tak platí jediné pravdilo: zachraň se sám. Člověk by se měl v prvních sekundách nebo první minutě snažit uhasit požár sám. V SOS skříních najde hasící přístroje, které jsou vybaveny signalizací pro dispečera, že se něco děje. Pokud se nedaří uhasit požár, pak nezbývá, než použít únikové východy. Není čas na žádné prodlevy. Musí se utíkat okamžitě. Maximální vzdálenost mezi únikovými východy je 250 metrů, což umožňuje pohodlnou evakuaci zhruba za 3 až 4 minuty."
Pak už může být s evakuací problém, protože tubus se rychle plní dusivým kouřem. A nic nezmůže ani bohatě dimenzovaný větrací systém. Ten naopak stačí, když se dostanete do kolony třeba před semafory na výjezdu z tunelu. Motor je nutné vypnout až při případném delším stání uvnitř tubusu. A ještě jedna rada: pokud se někdy dostanete do problémů, můžete kromě telefonů na zdi tunelu použít k přivolání pomoci i svůj mobilní telefon.
