Trénování by mě lákalo, připustil po konci kariéry Plekanec. Rozlučku v Montrealu nečeká

Tomáši, jak vám to zní, že jste hokejovým důchodcem?

To rozhodnutí nebylo ze dne na den a nějakou dobu jsem o tom přemýšlel. Zní mi to už normálně, ale pořád je to čerstvé. Není to něco, co bych čekal na začátku sezony, ale tak to prostě je. To se někdy stává.

Jak moc bylo těžké přijmout, že už nebudete hrát? A jak moc vám pomohla vaše žena a tenistka Lucie Šafářová, která to rozhodnutí o konci kariéry už před pár lety udělala?

Samozřejmě jsme se o tom bavili každý den, ale to finální rozhodnutí bylo na mě. Je pravda, že Lucka a tím má dost zkušeností, prošla si toho spoustu.

Všichni víme, že zdraví máme jenom jedno. Vždycky, když jsem si procházel důvody, jestli pokračovat nebo ne, tak to skončilo u toho, že mám malé děti a s nimi bych ještě rád sportoval a něco procestoval. Nebylo třeba riskovat pád nebo souboj, kde by se mi to mohlo zhoršit a přišel bych o spoustu jiných věcí.

Na začátku sezóny jste říkal, že jste s něčím takovým, jako je koncem kariéry, nepočítal. To znamená, že v některém ze zápasů přišlo zranění?

Nešlo o žádnou konkrétní věc. Mám už něco odehráno, menší problémy během kariéry vždycky byly, ale nikdy to nebylo tak intenzivní, aby mě to vyřadilo na dlouho.

V neděli se s vámi na kladenském stadionu loučili fanoušci, po shlédnutí videa vám tleskal celý stadion ve stoje - a to včetně hostujících, pardubických fanoušků. Jak moc emotivní pro vás bylo, když jste to sledoval s vaší dcerou v náručí?
Je to vždy hodně příjemné, ale na druhou stranu, něco, co jsem žil takovou dobu, končí. Člověk si to v tu chvíli uvědomí. Je ale příjemné, že fanoušci, spoluhráči i protihráči ocení čas, který jsme spolu hráli - nebo i proti sobě. To je na vlastně na hokeji krásné - přestože se osobně neznáme, tak se známe přes hokej a ocení se konce kariéry. Nejen u mě, ale stává se to u většiny hráčů.

Čeká vás něco podobného i v Montrealu, kde jste strávil prakticky celou svou zámořskou kariéru? Ozval se již někdo z organizace Canadiens?
Nikdo se zatím neozval, psali mi zprávy a gratulovali mi. Všechen potlesk a podobné ceremonie spíš přišly s tím 1000. zápasem, kdy jsem chvíli na to skončil, takže už to víceméně proběhlo a nic speciálního neočekávám.

Když se ohlédnete za svojí kariérou, dokážete vybrat nějaký moment, který byl pro vás osobně ten nejlepší?
To bych nedokázal. Těch momentů bylo spousta a nejde vybrat jeden. Samozřejmě jsem zažil několik sportovních úspěchů, zážitky s klukama v kabině, na tripech a podobné věci. Zpětně si cením každého momentu a všech těch zážitků, kterými jsem prošel.

Čtěte také

Ke zkušenějším hráčům jsem měl vždy respekt. Zkrátil bych komerční přestávky a přidal důraz, říká Procházka

Tomáši, dokázal byste vybral alespoň jedno jméno, se kterým se vám na ledě hrálo nejlépe?
To je taky strašně těžké vybrat, já jsem spoluhráčů za celou kariéru vystřídal strašnou spoustu (smích). V Montrealu jsem byl spíše hráčem, který se snažil hrát se všemi a být univerzální. Nejvíc času jsem strávil s Alexejem Kovaljovem, potom mě napadá Brian Gionta, Brandon Gallagher, Carey Price v bráně.

V Česku se nám dařilo s Jardou Jágrem, na ledě jsme si rozuměli a užili jsme si spoustu zápasů. Ale je těžké vybrat několik jmen, protože těch hezkých momentů bylo spousta s několika spoluhráči.

Vyrostlo vedle vás několik výborných hokejistů, v posledních letech například Adam Kubík. Sám se nechal slyšet, že jste jej naučil dívat se na hokej jinak a chce vám osobně poděkovat. Už se vám útočník Českých Budějovic ozval?
Neozval, ale doneslo se to ke mně. Pomáhat klukům mě naplňuje, pokud vidím, že pomoc chtějí a zajímá je to. Rád jim pomůžu, ale ten zájem musí být oboustranný. Adam to pochopil a těžil z přesilovek - ale to je hlavně jeho kredit, protože byl schopný se tomu věnovat a popostrčit se k tomu. Doufám, že bude výborným hokejistou i dál.

Tomáši, co teď plánujete? Ptám se spíše na hokej, jestli vás neláká u něj nějakým způsobem zůstat. Jaromír Jágr už na lavičku Rytířů zlanařil Jakuba Voráčka, tak nadhodil už něco?
Vůbec jsme se o tom zatím nebavili, ale samozřejmě mě to láká. Já se nikdy netajil, že mě trenéřina baví - ale záleží v jaké roli. Být trenérem je časově strašně náročná věc, mnohem více než hráčská kariéra. Uvidíme, co čas přinese a jak se vše vyvine.