Pabiška jede Dakar s miliónovou motorkou

David Pabiška se probírá roadbookem na druhý den

Největšími hrdiny rallye Dakar jsou motorkáři. Na jízdu i navigování jsou sami, navíc kolem sebe nemají žádné ochranné rámy. Jen si to představte, řítíte se kamenitou plání rychlostí přes sto kilometrů v hodině a nejednou ležíte na zemi. V písečných dunách jsou pády určitě příjemnější, i když váha motorky je proti vám.

Nacházíme se v bivaku ve městě Copiapó v poušti Atacama. Slunce zapadá a teplota pomalu klesá. Po ruce mám Davida Pabišku, jediného českého motorkáře na rallye Dakar.

Davide, máte za sebou těžkou etapu, která se částečně jela v dunách. Prozraďte nám, jak často motorkář padá a jak se s tím těžkým strojem dá operovat?

„Z motorky se padá většinou poté, kdy se natankuje. Tím je jízda specifická, protože jak ubývá palivo, motorka se stává lehčí a tím pádem lépe ovladatelnější. Na to si motorkář pomalu zvykne. S natankováním paliva se však celková hmotnost opět zvedne, ale motorkář furt jede s motorkou jako předtím. Když se pak dostane do pouště a písku, tak v pomalé rychlosti většinou spadne,“ popisuje David Pabiška.

Jak těžká je motorka a kolik do ní tankujete paliva?

„Základní hmotnost motorky je 135 až 140 kilogramů a do nádrže se vejde 35 litrů paliva, takže další 35 kilogramů váhy. Za jízdy je důležité myslet na to, že motorka je natankovaná a je potřeba s ní jet víc opatrně.“

Vaše motorka se na letošním ročníku zatím drží v dobré kondici. Kolik takový stroj stojí a liší se třeba podle toho, jaká umístění chcete zajíždět?

Příprava yamahy Davida Pabišky

„Na umístění nezáleží. Ať budu jezdit do první padesátku, nebo do první desítky, motorka stejně vyjde na milión korun. Dakarské speciály jsou sice postaveny na základu motorek typu enduro, ale z nich zbude pouze rám a motor. I nádrž se pro maratónské závody mění. Kvůli vysoké specializaci je motorka právě tak drahá.“

Jedete už šestý Dakar, takže máte s čím srovnávat? Jak těžký je ročník 2013?

„Letos je to opravdu úplně jiné. Někdy se mi zdá, že jedeme mistrovství Jižní Ameriky, protože je tu obrovská spousta místních jezdců a posádek. Ti mají nespornou výhodu proti nám Evropanům, protože znají místní terén a vědí, jak ho jezdit. Kameny a kozí stezky zrovna nejsou tím pravým, co Evropanům vyhovuje.

Já už teď jedu taktiku, abych se postavil na cílovou rampu v Santiagu. Zpočátku závodu jsem trochu zaspal, což mě samozřejmě mrzí. Pokud však bude nějaké příště, budu alespoň chytřejší a budu vědět, že Dakar se už hodně změnil,“ uzavírá David Pabiška.