Magnesia Litera 2024. Ceny si odnesli favoriti sázek na Knihu roku Machoninová, Torčík a Matějčková

A právě na tyto tři autory sázela tuzemská sázková kancelář, která letos poprvé vypsala kurzy na to, kdo si odnese trofej za Knihu roku v rámci cen Magnesia Litera. Znamená to, že nejsledovanější literární ocenění, která se letos udílela po třiadvacáté, jsou už zcela předvídatelná? Nakolik lze odhadnout volba více než dvou stovek dělníků kultury? Nebo mají predikované tituly i něco společného?

Pokud něco spojuje alespoň některé laureáty 23. ročníku literárních cen Magnesia Litera, je to možná hledání perspektivy, snaha zachytit vlastní situaci skrze příběhy i střípky pohledů ostatních, skládání vrstev minulosti a současnosti. Bylo by možné tak charakterizovat Knihu roku Aleny Machoninové Hella i vítězný román Rozložíš paměť v kategorii prózy. Ale v lecčems je taková i sbírka držitelky Litery za poezii Terezy Bínové Červený obr či hravá publikace Myko, která získala Literu za knihu pro děti a mládež, nebo soubor textů Terezy Matějčkové Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, který byl oceněn za publicistiku.

Skládání a rozkládání útržků

„Románový debut rusistky Aleny Machoninové je pozoruhodný svou až obsesivní snahou přiblížit se druhému člověku. Zkusit z útržků dopisů, úředních dokumentů a osudů rekonstruovat jeho osobnost, přestože autorka od počátku ví, že je to marné. Vede se svou hrdinkou dialog napříč časem, hlásí se sice k autofikci, ale o svém já vypráví skrze jiné,“ uvedla ve svém laudatiu k titulu Hella porota v kategorii próza. Román sice tuto Literu nakonec neobdržel, ale autorce to vynahradila hlavní cena Kniha roku.

V uvedené kategorii se laureátem stal prozaický debut Rozložíš paměť básníka a anglisty Marka Torčíka, který podle hodnocení poroty „odráží trendy ve světové literatuře“ a „naléhavě, s využitím básnických prostředků, popisuje neutěšené dětství a dospívání na moravském maloměstě, které odlišnost neodpouští. LGBT+ témata, chudobu a šikanu vystihnul ve významově nosných a neokoukaných souvislostech.“

Co najde ten, kdo hledá?

Houby! Kompletní zpravodaj ze světa hub MYKO ve vázaném ročníku slavil úspěchy už na mezinárodním veletrhu Bologni, kde získal prestižní cenu Bologna Ragazzi Awards (BRAW) v kategorii non-fiction. Teď má i Literu za knihu pro děti a mládež, kterou ovšem nezískal Fungus X. Imperfectus coby uvedený šéfredaktor periodika psaného samotnými houbami, nýbrž autor dětských knih a publicista Jiří Dvořák. Ten ve své knize „ukazuje, jak lze vtipně a s lehkostí předat populárně naučný obsah“, přičemž „texty odborné se střídají s uměleckými, aniž by to mělo vliv na faktografickou stránku publikace“ – jak praví porota.

Jiří Dvořák: Myko. Kompletní zpravodaj ze světa hub|foto:Baobab

Ovšem „provázanost veškerého života nebo úděl vyhaslých hvězd i tajná místa, kde žijí nenápadné třesavky, měchuňky a sladkovodní perlorodky, všechny stejně pozoruhodné a pomíjivé jako člověk, který o nich píše,“ ukazuje i básnická sbírka Terezy Bínové Červený obr, která kralovala v kategorii Litera za poezii.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Bůh je mrtev. Nic není dovoleno

Hledání důvodů nesmiřitelnosti kulturních válek a kontextů, které nejsou na první pohled zjevné, k sobě váže i texty Terezy Matějčkové – filozofky, která se vydala na pole novinařiny. Její práce jí vynesla nejen recenze s titulky jako „Provokativně jiskřivá diagnóza stavu západní společnosti“ nebo kritiku názorových oponentů provolávajících, že „teď už přestřelila“, ale také Magnesii Literu v kategorii publicistiky. Porota se o knize Bůh je mrtev. Nic není dovoleno vyjádřila, že „čtivou a zábavnou, a velmi cizelovanou formou učí čtenáře netonout v jednoznačných soudech a rychlých řešeních a ukazuje sílu a potenciál publicistické esejistiky, která primárně neapeluje, ani nepřesvědčuje, ale poskytuje prostor, kde lze dál myslet.“

Ale možná jsou všechny potenciální průsečíky témat vítězných knih jen (ne)umělými můstky. Podobně by bylo možné laureáty knihy roku a kategorií prózy a poezie spoutat třeba do módní škatulky autofikce. Hledačství, změna pohledu a linka mezi historií a přítomností jsou totiž pravděpodobně esencí literatury a umění jako takového. A udílení cen v této oblasti je pak vždycky hledáním propojení mezi kritikou a publikem. Hledáním někoho, koho to všechno ještě vůbec zajímá; někoho, kdo je ochoten a schopen vnímat a přemýšlet.

Do 23. ročníku bylo přihlášeno celkem 554 knih a další si ještě vyžádali sami porotci, když je mezi přihlášenými nenašli. O laureátech v jednotlivých kategoriích rozhodly odborné pětičlenné poroty, kromě žánrových kategorií, jejichž poroty měly tři členy. O hlavní ceně Magnesia Litera – Kniha roku rozhodovalo 229 oslovených profesionálů z literární a knižní branže, vítěze v nadžánrové kategorii DILIA Litera za debut roku vybíralo 225 hlasujících.