Kontrolujeme kontroly?

Jen co oschly silnice a sluníčko se začalo objevovat stále častěji, řada z nás opět vyjíždí na chaty a chalupy. Celou zimu, i když byla mírná, nechali auto raději pěkně v klidu stát. No a část lidí, i když ne všichni, kteří auto prostě méně často používají, ho nemá v dokonalém technickém stavu. Proto se asi každý rok na jaře objevují na cestách, promiňte mi ten výraz, až neuvěřitelné vraky. Pak se ptáme: "Kde se vůbec vzaly na cestách, vždyť musely projít technickou kontrolou? Teď si poslechněte příběh kamioňáka Vlasty Horníka, který nám přiblíží, jak to chodí. "Popsal bych to od začátku. Nastoupil jsem u nejmenované firmy, na zpáteční cestě z Anglie někde u Bruselu začalo dost pršet a dostal jsem takový smyk, že mi návěs začal jet přes tři pruhy, skoro jako ve filmu. Z této události jsem byl docela v šoku, nicméně dojel jsem na firmu a o události jsem jim samozřejmě řekl. Skoro dva měsíce se nic nedělo a pak přišel čas technické kontroly. Auto vyjelo ze servisu a zjistilo se, že nefunguje ABS a na návěsu brzdí pouze jedna náprava ze tří. Druhý den se jelo na STK, kde všechno proběhlo bez problémů, tak jsem jim řekl, že je vadné ABS. Pro mě jako řidiče to bylo velmi nebezpečné, protože to bylo na podzim a blížila se zima a sjíždět z Cínovce bez ABS je hazard. Pracovník STK potom odešel za vedoucím, pak si mě zavolali, že mluvili s majitelem a z toho jsem pochopil, že bylo dopředu domluvené, že toto vozidlo projde. A taky prošlo."

Ovšem takhle aktivita neprošla našemu posluchači a zaměstnavatel ho vyhodil. Po nějaké době si nakonec Vlasta Horník založil vlastní firmu. Bohužel ho opět čekala nemilá zkušenost s podvodníky.

"V bazaru v Brně jsem prodával kamion a za 3 týdny už měla propadnout platnost technické kontroly. Objevil se ale zákazník, který chtěl, abych technickou kontrolu zařídil já. Z toho jsem byl ale už trochu otrávený a v bazaru jsem na toto téma prohodil také nějaké to slovíčko. Najednou se mi prodejci nabídli, že za 2 000 korun mi zařídí technickou. Požadovanou částku jsem jim tedy zaplatil. Jediné co pak vím je, že techničáky odešly do Prahy a už za 2 dny se vrátily. Technická byla kompletní i s razítky a auto nevyjelo z bazaru."

Jak to vypadá na stanicích technických kontrol se ví. Nechceme pochopitelně všechny házet do jednoho pytle, ale získat technickou třeba za finanční úplatek, lahvinku nebo takzvaně "ze známosti" není pro spoustu lidí žádný problém. Tak a čím to tedy je? Jsme tady všichni tak prohnilí? Doufáme, že ne. Spíš platí ono okřídlené přísloví o tom, jak kocour není doma a myši mají pré aneb chybí kontrola.

"Svěří-li stát dohled nad technickým stavem vozidel nějakému subjektu, tak by měl zajistit jeho pravidelnou kontrolu. V minulosti se na to výrazně zapomnělo a například za celé minulé volební období, tedy za uplynulé 4 roky vlády, se nic neudělalo. Stále se něco připravovalo, ale "skutek utek". Chyběla vůle vedení rezortu kontroly prosadit," říká Pavel Tunkl ze Svazu dovozců automobilů.

Kdo má dobrou paměť, možná si vzpomene, že o přípravách kontroly stanic technické kontroly už v Motožurnálu řeč byla, a to na konci roku 2005. Tehdy se mluvilo tom, že v polovině roku 2006 se budou stanice technických kontrol postupně vybavovat on-line kamerami. Šestku už ale v kalendáři nahradila sedmička a kamery nikde. Možná že ale lidem na Ministerstvu dopravy křivdíme, když mluvíme o nedostatečné politické vůli.

"Také se totiž nabízí jiná otázka, a to, jestli na to příslušný rezort vůbec má. Dnes rezort rozhoduje prvoinstančně o mnoha věcech. Možná jsme jedna z mála zemí v Evropě, která nemá dopravní úřad pro silniční vozidla. Ten by zajišťoval, řekl bych, klasický provoz všech souvisejících věcí a ministerstvo by dohlíželo, zda to funguje, dohlíželo by na vznik nových předpisů, na návaznost na mezinárodní předpisy, atd. Dnes jsou odbory poddimenzovány, dělají prvoinstanční rozhodnutí, nezabírají se vlastně koncepční činností a neustále tu dochází ke změnám. Prostě chybí dlouhodobá koncepce v této oblasti tak, abychom v nejbližších letech dosáhli standardů ve vyspělých zemích EU."

Existují v zásadě dva modely, jak jsou ve světě organizovány provozovny kontrol technického stavu aut. Česko si zvolilo model, kdy stát svěří dozor komukoliv, kdo splní patřičné podmínky. V zásadě tedy nejde o nic jiného, než o podnikání. Vždyť ani pekařem se nemůžete stát jen tak. Naproti tomu Německo řeší celou věc jinak. Trh má historicky rozdělený mezi dvě velké společnosti Dekru a TÜV a ty jsou zodpovědné za práci a přeneseně řečeno i technický stav vozového parku přímo ministerstvu. Čeští majitelé technických kontrol jsou sice údajně také pod dozorem, ovšem ten je v současné době tak bezzubý, že lumpům je skutečně jen pro smích.

Němce často vnímáme jako ztělesní akurátnosti a pořádku. Působí tak i Gunter Dettelmann, ředitel kontroly kvality saské organizace TÜV-SÜD. Těžko můžeme najít někoho lepšího, kdo by nám mohl přiblížit německý model dozoru nad provozovnami technických kontrol.

"U nás to funguje tak, že nad kvalitou a správností prováděných kontrol bdí spolková ministerstva dopravy. Navíc, všechny pobočky TÜV mají vlastní systém kontroly kvality, který musíme každé 2 roky obnovovat u nezávislé společnosti."

Podobný vnitřní systém kontroly kvality nemá jen TÜV, ale i Dekra. Když by totiž přišli, kvůli nekvalitní práci o zakázku, jakou jsou provádění technické kontroly, byla by to pro ně velká rána. Takže se vlastně ani není čemu divit, že jejich interní předpisy jsou velmi přísné.

"Jako technický vedoucí musím v půlročních intervalech prokazovat pravidelné kontroly zaměstnanců. Každý z nich má za rok dvě neohlášené kontroly jakosti, vybraný a už zkontrolovaný vůz posléze prohlédnou další dva technici."

Pokud se vyskytnou potíže, čekají zaměstnance nejprve školení, dalším stupněm je pak práce pod dozorem určeného specialisty. To všechno tedy proto, aby až přijde státní kontrola, neměla žádnou práci.

"Instituce jednotlivých spolkových zemí si provádějí vlastní kontroly, a to tak, že posílají na prohlídku vozy se skrytými vadami, a čekají, kolik z nich technici odhalí."

Gunter Dettelmann, je pochopitelně zastáncem spíš německého modelu, tedy velkých společností na trhu. Argumentem je podle něj zázemí, které umožňuje rozvoj, zejména s ohledem na stále složitější elektronické systémy. V menší míře tu také hrozí riziko nulových kontrol, tedy toho, co tak důvěrně známe od nás.

"Když dáme někomu možnost kontrolovat lidem auta a zároveň na něj nevytvoříme žádný kontrolní mechanismus, tak nebezpečí, že technici se nechají od majitelů aut ovlivňovat, tu prostě reálně je! Otázkou je také to, jak fungují policejní silniční kontroly, zda kromě alkoholu dokáží prohlédnout i auto po technické stránce, a jestli také mohou účinně zasáhnout když je třeba. Tohle právě funguje v mnoha evropských zemích jako kontrola práce technických kontrol."

Gunter Dettelmann dále upozorňuje, že technici by také měli být natolik sociálně nezávislí, aby je nabídky na korupci vůbec nevzrušovaly. Zvlášť, když by to stejně jako v Německu souviselo se zákazem navždy vykonávat toto povolání.