Josef Sousedík byl velikán, jakého jsme v dějinách neměli. Měl v sobě kus Edisona i Tesly, vypráví expert

Jak se má Josef Sousedík k takovým dalším velikánům, jako byl Thomas Alva Edison nebo Nikola Tesla, co se týká jeho proslulé intuice?

To je výborná zmínka. Dobovým tiskem byl Josef Sousedík označován jako „Český Edison“ nebo „Moravský Edison“ nebo „Edison z Moravy“, protože tam ta pojítka jsou – chudých poměrů, spousty vynálezů. Konkrétně měl 222 světových a evropských vynálezů.

Čtěte také

„Valašský Edison“ Josef Sousedík podal na 200 patentů. Účast v odboji ho stála život

Obrovská intuice ho pojí s Edisonem, ale já bych k tomu po své badatelské, publicistické činnosti přidával i kousek Tesly s jeho jasnou, otevřenou myslí. Sousedík čerpal informace z prostoru kolem nás a z vesmíru a pomocí své geniální technické intuice dokázal informace přetavit v konkrétní produkty, výrobky elektrotechnického charakteru.

Považoval za povinnost svoji intuici dávat do služeb lidstva, aby byla ušetřena lidská práce. Zaměřoval se na točivé stroje, motory, které byly pohonnými jednotkami.

Jeho geniální technická intuice představovala i postup, že nejdříve projekty svou představivostí viděl, cítil, dokázal si je představit ve funkčním stavu, teprve potom je dopočítával, dokresloval. Ve své době měl k dispozici pouze posuvné pravítko a logaritmické pravítko, žádná výpočetní technika nebyla.

Jeho intuice byla hlavním prostředkem, kterým mohl zprostředkovávat elektrotechnické produkty pro lidstvo. V tom cítil své poslání. Měl v sobě velký kus Edisona i kousíček Tesly. Myslím, že takového velikána s takhle otevřenou myslí a s tak geniální intuicí jsme v dějinách neměli.

Zkusme, pane inženýre, vybrat z těch 222 Sousedíkových vynálezů jeden, který vás fascinuje úplně nejvíc.

Je to právě ten vrcholný, v němž zúročil veškeré své zkušenosti a svoji intuici, a tím je právě hybridní pohon železničního vozu Slovenská strela. To byla ve své době geniální záležitost, která je dnes opět na stole.

To, co provozoval už v roce 1927 a ve 30. letech ve svém hybridním elektromobilu a posléze zúročil v provedení ve Slovenské strele, to bylo dokonale technicky provedeno. Nejde jen o vynález principu, ale o technické zpracování, aby bylo využitelné.

Slovenská strela svého času, když jezdila mezi Bratislavou a Prahou, trasu urazila za 4 hodiny 11 minut, což není nepodobné dnešnímu času...

Ano, při zkušebních jízdách to bylo dokonce pod čtyři hodiny. Čas kolem 4 hodin byl překonán až buď výkonnými rychlíky současnosti, nebo Pendolinem.

Záměrem provozování Slovenské strely bylo spojit Prahu, Brno a Bratislavu; jezdili s ní obchodní, vládní delegace, vojenské kruhy, obchodníci... Nebylo to určeno pro masovou veřejnost. To bylo v těch dvou prototypech, ty měly teprve vychytat mouchy. Počítalo se později se sériovou výrobou, ke které už nedošlo, protože Slovenská strela vyjela v roce 1936 a v následujících letech přišly úplně jiné starosti.

Člověku vrtá hlavou, proč tak geniálního vynálezce, podnikatele málokdo zná? Není moc v učebnicích. Není podepsán pod technickými výkresy...

Jiří Kohutka - spoluautor knihy o Josefu Sousedíkovi|foto:Jan Sedmidubský

Není vůbec v učebnicích ani v technických výkresech. Komunistický režim mohl z tohoto ryze proletářského, chudého hocha, který se vypracoval vlastním úsilím a kterého zabilo gestapo, udělat svého hrdinu, zavěsit na něj svou ideologii. Neudělali to, vynasnažili se vší mocí o jeho vymazání z paměti národa.

Proto se od poloviny 50. let neobjevoval v učebnicích. Dokumentaci, která po něm zbyla, vymazávali z razítek, vymazávali jeho jméno a nahrazovali ho čistě „MEZ Vsetín“.

Co by asi dnes dělal podnikatel, vynálezce Josef Sousedík? Založil by si start-up?

Se svou jasnozřivou myslí a svým drivem? Ano, buď star-up, nebo jinou formu progresivního podnikání. Nevím ale, jestli by ho konkurence nesežrala. On své podnikání myslel opravdu jako službu lidstvu. To není nic nadneseného.

Čtěte také

Vlaky nejsou jen dopravní prostředky. Železnice je cesta dějinami i kulturou střední Evropy, všímá si Jaroslav Rudiš

V roce 1919 založil dílnu se dvěma spolupracovníky, do deseti let z toho měl továrnu s 350 zaměstnanci. Angličtí průmyslníci mu nabízeli 16 milionů, kdyby jim svou fabriku prodal. On řekl: „Pánové, neexistuje. Já budu vždycky pracovat pro Československo, pro lidi, pro svou vlast.“

Nevím, jestli by s tímto přístupem dnes uspěl. Ale bylo by potřeba, aby všichni naši podnikatelé, a nejenom podnikatelé, měli tento sociální přístup, intuici, která musí sloužit nám, a ne abychom na tom jenom kořistili.

Co vedlo úspěšného podnikatele, vynálezce k tomu, aby vstoupil do odboje? Proč se rozhodl kandidovat na starostu Vsetína a jak si poté jako starosta vedl? Další patenty chtěl podat až po válce, ale byl zavražděn. Co se s nimi stalo? Poslechněte si celý rozhovor.