František Šťastný - první český závodník, který startoval v mistrovství světa silničních motocyklů

František Šťastný
František Šťastný

František Šťastný je naším nejslavnějším a nejúspěšnějším motocyklovým závodníkem. V roce 2000 jednoznačně vyhrál anketu o našeho Nejlepšího motocyklového jezdce století. Proslavil se v sedle Jawy a vyhrál 17 velkých cen, z toho 4 závody zařazené do mistrovství světa. Narodil se 12. listopadu 1927 v Kochánkách nad Jizerou a po celý život, až do 8. dubna roku 2000, zůstal sám sebou - nezdolným optimistou s talentem vypravěče.

„Jezdil jsem tyto závody čtyři roky bez řidičského průkazu. Mnozí nade mnou potom lámali ruce, ale to se nedalo nic dělat,“ vzpomínal František Šťastný v rozhlasovém pořadu Jak jsem začínal. A jeho první závod na upravené DKW skončil pádem.

Čtěte také

„Přilétl jsem k nádraží, taková pravoúhlá zatáčka doleva, složím motocykl, bum, už jsem letěl, prolétl jsem plotem a byl jsem na nádraží. Motocykl rozbitý, já trochu také a pokračovat se na tom nedalo. Celou sezónu jsem jezdil na této DKW, a když jsem nespadl v sobotu o tréninku, tak jsem sebou praštil v neděli při závodě. Ale na hubě jsem byl pořád.“

Ve dvoře

V roce 1953 se stal továrním jezdcem JAWY. Vybojoval s ní nejedno slavné vítězství. Jen Velkou cenu Československa vyhrál osmkrát. V roce 1960 hned ve dvou kategoriích. Jeho kariéra byla ale protkána řadou úrazů. „Potom jsem se přihnal do obce Jinolice, kde jsem chvalně známý, protože před pěti lety jsem tam vpadl do dvora jednoho domu, objel jsem tam kupku hnoje a prostě jsem se vrátil zpátky na trať a závodil jsem dál. A přesně v tom samém místě je tam zatáčka kolem hospody, která se jede rychlostí asi 110 km/h, bylo tam našlapané bláto, jak lidé přecházeli mezi jednotlivými závody. A já na to bláto najel, dostal jsem jeden smyk, druhý smyk, už jsem se do těch vrat netrefil, spadl jsem na návsi do toho bláta, asi ve stokilometrové rychlosti jsem se kutálel rovnou do zdi toho domu, kde jsem byl předtím na dvoře. Tam mě přivítali s jásotem, ne proto, že jsem spadl, ale že mi nic nebylo. Uvařili mi kávu, já s nimi trošku pokecal a pokračoval jsem do Jičína.“

Ne vždy to ovšem skončilo jenom odřeninami. „V roce 1957 jsem spadl v Rakousku při závodě do vrchu. Dostal jsem smyk na mokré vozovce asi ve 120 km/h a vlétl jsem asi stokilometrovou rychlostí do patníků. Chytil jsem ty patníky tři, jeden na žebra, druhý na nohu a na třetím jsem usnul. Potom jsem byl měsíc nemocný, měl jsem natrženou ledvinu, přelámaná žebra, vyvléknutou pravou nohu v kyčli a v kotníku.“

František Šťastný

Je hezké, když se proberu

Za svoji kariéru měl 33 zlomenin, několikrát skončil v bezvědomí. V roce 1966 při nejtěžším závodě světa britské Tourist Trophy byl v bezvědomí dlouhé tři hodiny. „Zase je hezké to, když se proberu. Vidím bílý strop a říkám si, jsem živý! A hned zkouším, co mi jde a co ne – tahle noha mi nejde, rameno mám vysazené. Nechci dělat frajera, ale opravdu to k tomu patří, to se nedá nic dělat.“ František Šťastný absolvoval na 500 závodů z toho 200 vítězných. V roce 1961 měl na dosah titul mistra světa, ale nakonec skončil ve třistapadesátkách druhý.