David Pabiška v cíli Rallye Dakar 2007
David Pabiška to dokázal. Při své premiérové účasti na Rallye Dakar 2007 dojel až na cílovou rampu k Růžovému jezeru a tím sám sobě a také svým sponzorům dokázal, že na to má! Přečtěte si jeho bezprostřední dojmy, které pro vás natočil reportér Radiožurnálu na Rallye Dakar Jan Říha.
Dojel jsi svůj první Dakar až na cílovou rampu u Růžového jezera. Jaké jsou tvé bezprostřední pocity?
"Jsem neuvěřitelně šťastný za všechno, co jsem si zažil, technické problémy i celkové přípravy před Dakarem, všechno se teď zúročuje. Doufám, že jsem všem dokázal, že tento závod dokáži dojet, a že to nebyly špatně vynaložené prostředky. Hrozně si atmosféru užívám, i oči se mi zalévají slzami. Jsou tu tisíce lidí, kteří vám tleskají a to člověka tak dojme, že mu všechny ty kilometry, které ujel sám v dunách a prachu za to stojí. Teď si to užívám naplno."
Teď tě trochu vyzkouším jako ve škole: Víš, kolik kilometrů měřil letošní ročník celkově?
"Nejsem si jistý, 8 500 kilometrů?"
7 915 km, ale to není důležité, protože jsme v cíli. Řekni nám spíš, jaký byl pro tebe nejtěžší a nejhezčí okamžik na Dakaru 2007?
"Nejtěžší okamžik byl pro mě ten, když jsem měl technický problém se zadním kolem. Asi hodinu a půl jsem na trati strávil všelijak a až po uplynutí této doby jsem se rozhodl, že dojedu na ráfku. Čekalo mě ještě 130 kilometrů, takže jsem byl smířený s tím, že můžu kolo úplně zničit. Asi po 70 kilometrech jízdy po ráfku jsem našel pod stromy bivakující Holanďany, kteří měli 4 motorky. Sundal jsem tedy duši a kolo opravil. No, opravil, oni to skoro všechno udělali za mě, ještě mě občerstvili, takže jsem mohl pokračovat dál. To byl asi ten nejtěžší okamžik a teď jsem si vzpoměl na jeden strašidelný. Jeli jsme společně s Jardou Katriňákem a najednou jsme zahlédli mávající ženu. Byla to vysoká černoška v modrém plášti, která měla dvoumetrové ruce, se kterými na nás mávala. Pohled na ni nás tak vystrašil, že jsme odtamtud prchali. Do toho jsem měl problémy se svíčkou, ale ta musela vydržet. Nic jiného jí nezbývalo a nakonec jsme do bivaku dojeli. Zážitků byla taková spousta, že si teď nejsem schopen je všechny vybavit. Ten nejlepší je ale teď."
Je to na tobě opravdu vidět, že jsi šťastný. Samozřejmě, logicky se tě musím zeptat, zda se chystáš na Rallye Dakar 2008 na motorce?
"Na motorce pojedu určitě. No, určitě se říct vlastně nedá. Záleží to na mých partnerech, jak dalece se mnou budou chtít nadále spolupracovat. Na Dakaru je často vidět, že motorkáři přesedají do auta. To mě ale vůbec neláká, můj život jsou totiž dvě kola. Na závěr bych chtěl tedy pozdravit své partnery."
