Dakarský deník 15 - Kalina: Dakar končí až na záchodě!

18. leden 2014 10:32

Cíl Rallye Dakar 2014 je na dosah. Z víc než devíti tisíc kilometrů zbývá ujet posledních 535, a z toho jen 157 měřených. Jenže v kategorii aut je rozdíl mezi prvním a druhým jen 26 sekund, v hodnocení kamiónů sedm a půl minuty. Bojovat se tedy bude do posledního metru. A kdo by snad chtěl závěrečné kilometry podcenit, měl by znát nešťastný příběh Tatry, která přišla o vítězství těsně před cílem. Víc už v Dakarském deníku našeho reportéra v konvoji Jana Říhy.

Kratším závěrečným etapám na Rallye Dakar se říká „mávačky“. Většinou už o vítězích nerozhodují. Letos to ale bude ku prospěchu závodu jinak. Ale i ti, kteří si dnes jen chtějí v klidu dojet do cíle a udržet svou pozici, by si ničím neměli být jistí. V roce 1991 zažila traumatické chvíle v „mávačce“ posádka Tatry Karla Lopraise, která bezpečně vedla.

„Jelo se po pláži, pak se vjelo do dun, kolem růžového jezera. Bohužel nám přesně v této etapě kleknul motor, tam nás dojel Kahánek, trošku nás táhnul, lili jsme do toho všechno možné, vymýšleli jsme různé triky. Prostě jsme z prvního místa spadli, jenom díky penalizaci za celou tu záležitost, na čtvrté místo. To byla pro mě osobně tragédie, protože kluci už to měli vyhraný,“ vzpomíná Josef Kalina, který tenkrát poprvé navigoval Karla Lopraise.

Po helikoptéře hodil lopatu

Ten mohl mít místo šesti dakarských vítězství s Tatrou o jedno víc. Jenže právě tohle je Rallye Dakar s tisíci neuvěřitelnými příběhy. „Shodou okolností, aby to motor nějak vydržel, tak jsme měli hodně podhuštěné gumy, takže jsme ještě ke všemu v jednom skoku odrazili gumu. Dodnes si pamatuju, že když jsem gumu dělal, byl jsem naprosto zoufalý. Dokonce tři metry nad námi seděla helikoptéra a natáčela to, tak jsem po ni hodil lopatu, protože už jsem byl s nervama úplně vyřízený. Od té doby mám přísloví, a to by mělo být poučkou pro všechny mladé divochy: Dakar končí teprve, když sedím doma na záchodě.“

autor: jař
Spustit audio

Více o tématu